Celospolečenská diskuse je nyní ochromena strachem z oligarchizace české společnosti a obecně prodeji politiky obchodním zájmům. Rekonstrukce státu údajně tomuto fenoménu slouží.

To je více než paradoxní. Čím více všichni horují proti oligarchům v politice, tím méně předkládají jakákoliv systémová řešení. Jako by se vše vyřešilo odsunutím jednoho oligarchy stranou.

Rekonstrukční brzdy

Sada návrhů Rekonstrukce státu sice vznikla v době, kdy Hnutí ANO mělo sotva 3% podporu a protikorupčním bojem se zaklínala každá tradiční i netradiční strana. Přesto obsahuje řadu opatření, jež budou svazovat ruce různým typům oligarchů, hegemonů, populistů či monarchů, kteří se pokusí uchvátit moc. Vezměme si namátkou některé návrhy ve veřejném závazku poslanců:

- Zákon o nominacích do dozorčích rad státních a městských podniků (600 miliard korun obratu ročně) klade důraz na to, aby členové dozorčích rad nebyli ve střetu zájmů.

- Zákon o Registru smluv nutí stát zveřejňovat všechny smlouvy – díky tomu bude lépe dohledatelné, jak oligarcha zneužívá svoji moc. Nyní třeba na všechny smlouvy státních a městských podniků se sponzory politických stran, včetně Agrofertu, prostě nevidíme.

- Navrhujeme, aby nejvyšší státní zástupce byl nezávislý na politickém tlaku. Pokud by se takové opatření uzákonilo, oligarchové by měli sníženou možnost ovlivňovat státní zástupce a omezit, aby vyšetřoval jejich excesy.

A tak bychom mohli pokračovat. Rekonstrukce státu obsahuje celou řadu záchranných brzd proti lidem koncentrujícím finanční a politickou moc. Samozřejmě nejde o všechna možná opatření a také žádný zákon střet zájmů úplně neodstraní. Ale všechny pomáhají veřejnosti, aby si politiky hlídala a mohla nejhoršímu včas zabránit.

ANO, dopadlo nejhůře

I tak se neustále mluví o tom, že Rekonstrukce státu je fíkovým listem hnutí ANO. Přesto, že jsme hnutí dali před loňskými volbami nejhorší hodnocení z koaličních stran a hlasitě kritizovali návrhy náměstkyně Krnáčové, poslance Pilného nebo náměstka Pelikána. Tolik kritiky jsme asi žádné jiné politické straně nevěnovali.

Rekonstrukce státu je koalice různorodých názorů a postojů. Členské organizace se věnují investigativě, lokálním kauzám, úřední zlovůli, oznamovatelům korupce apod. Často jediné, co nás spojuje, je snaha prosadit tato minimální pravidla, aby politika byla více soutěží idejí a méně peněz. Aby byla občanům otevřená, a ne zákulisní. Proto jsme také nestranní. Věříme, že agenda se má určovat v politické soutěži, ale chceme jí dát jasnější pravidla, stejně velké branky, rovné autové čáry a nezávislejšího rozhodčího.

Tím nerezignujeme na morální stránku politiky. Ale považujeme za žádoucí, aby se obnovila důvěra v ty, kteří nás zastupují a spravují naši zemi, aby se stanovily mantinely moci dříve, než nějaký populista zkoncentruje moc a demontuje principy brzd a protivah, které je nutné v každé demokracii mít. Proto jsme jenom v minulém roce absolvovali nejméně sto schůzek se členy všech parlamentních a i několika neparlamentních stran.

Jakou hru hraje ANO?

Jakou hru hraje s Rekonstrukcí státu hnutí ANO, to opravdu nevíme. Politika je hra s tolika proměnnými, že výsledky jsou častěji souhrou miskomunikace, iracionality a emocí než ďábelského plánu v pozadí. Dokud kroky hnutí alespoň směřují ke svazování rukou neomezené politické moci, snažíme se, aby to nakonec vyšlo. Jestliže někomu sloužíme, potom jsou to politici, kteří chtějí otevřenou demokracii. A vážíme si toho, že oni nás stále podporují.